Co je nového:

- Někomu řeknou víc, někomu nic někomu řekne Jednou víc, někomu nic :-D
- Video tentokrát The Stranglers a jejich Golden Brown.
- Různé obrázky konečně jsem vyrazila se stojanem ven i z domu ;-)... Slunečnicová slunečnice.
- Mozaikový stůl mamčin narozeninový dárek!

Co a jak:

Nejčastěji se tady mění Citát, a to asi jednou za tři až pět dní. Kdo by ho nemohl najít, tak je v horních panelech... :-)
- Kniha návštěv
Pište svoje dojmy na těchto stránkách ;-)

Co se chystá:

23-3-2010

"Květy lásky nevadnou. Některé můžeme ještě čerstvé hodit na její hrob." S. J. Lec

Včera jsem našla tento citát a pak mě asi v 1:30 napadl hezký námět na jeden obraz... Realizace se nejspíš nedočkáte, protože se mi nechce věnovat mu svoji energii a čas... Můžu vám sem jen něco napsat.

   "Je něco jako mořská panna, která sedí nad mořem. Musela utéct. V moři pro ni nebyla voda dost chladná. Jen moře plamenů. Na břehu je zase nevlídně sucho. Útesy jsou mrazivé, ale atmosféra není děsivá. Je to naprosto normální. Pasivně tam sedí. Kouká si klidně do ohně. Proč nevidí, že jí ohořívá ocasní ploutev? Proč nevidí, že její ruka opřená o útes modrá omrzlinami? To necítí ani trochu žár okolních událostí? Proč dobrovolně vstoupila na začátek konce? Do jakých moří se jí podaří ještě uprchnout? Kdy se probere? Až úplně shoří a omrzne?
   Nemá budoucnost. Všechna slepá rozhodnutí vedou do slepé uličky. Ale to je přece fuk. Loutka sedící na útesu nevidí, necítí, neřeší. A já, vy ani on s tím nic neděláme. A dělat nebudeme."

Chápete, nechápete... Myslete si, že jsem blázen, ale věřte, že vy nejste o nic menší než já. A kdo ví, třeba jste právě vy moje mořská panna.

10-2-2010
"Četl jsem povídku o jednom vězni z doby nacistické okupace. Psal své rodině a psal s uskopojením. Právě byl totiž peřvezen ze své cely, která měla čtyři holé zdi, do jiné, kde u jedné stěny nahoře chybělo kousek stropu. Mohl tak zahlédnout cíp modré oblohy a v noci pár blikajících hvězd. To byl pro něho nesmírný poklad." Bruno Ferrero

... My se můžeme dívat na celou tu nebeskou krásu.



Ferrero, B. Příběhy pro potěchu duše. D. Ovečková. 5. vydání. Praha: Portál, 2008. 139 s. ISBN 978-80-7367-484-7

10-2-2010
JAKÝMI SLOVY?

Která slova použít, když chci udělat radost?
Která slova použít, když chci dát štěstí?
Je nutné sdělovat přátelství?
Je nutné sdělovat svornost?
Je třeba říct, že dávám druhému svobodu?
Nebo je třeba podat ruku?
Jak říct, že chci dát lásku?
Jak říct, že chci být něžná?
Je potřeba říct miluji tě? Je to nutné vždy vyslovit?
Je to nutné říkat dětem?
Nebo ti mám třeba podat ruku?
Jak to mám říct? Jakými slovy?
A když neřeknu nic, když jednoduše mlčím?
Jestliže se na tebe jednoduše podívám
A jestliže se na tebe usměju
Tak vložím svou ruku do tvé
A ty uslyšíš tato slova
V mém tichu.

Blanka (19 let, zemřela na rakovinu kostí)



Ferrero, B. Příběhy pro potěchu duše. D. Ovečková. 5. vydání. Praha: Portál, 2008. 139 s. ISBN 978-80-7367-484-7

19-12-2009
V sobotu se v kavárně konal vánoční Jarmark ručních prací. Vládla příjemná atmosféra, lidé přicházeli, prohlíželi věcičky, občas něco koupili, dali si nějakou dobrotu. Některým se líbilo tak moc, že přišli několikrát :-). Škoda, že jsme skončili kolem poledne, moc se mi líbilo. Děkuju všem ;-)

5-12-2009
Zdravím všechny na konci roku 2009. Můj prosinec začal velice hezky, a to vernisáží v kavárně Kreative café ve Velké Bíteši.

První podnět vůbec k nějaké výstavě vznikl právě zde. A když se jedná o výzdobu kavárny, nemohlo to být nic jiného, než zvolit téma káva. Myšlenky cestovaly a cestovaly, až docestovaly na konečnou stanici jménem Cesty kávy. K vidění je její putování od semínka až po hrneček na Vašem stolečku a pocity s ní spojené, na které jsem se kdysi mnohých z vás vyptávala... Konečně jsme tedy dnes otevřeli novou výzdobu kavárny. Doufám že úspěšně a že se vám bude líbit :o).

Děkuji všem, kteří příšli a děkuji také těm, kteří nepřišli, protože by se stejně nevešli...

P. S. „Netvoříme, abychom vystavovali, ale vystavujeme, abychom se podělili o to, co jsme vytvořili.“

16-11-2009
Vidím tu teď krásnou propast dvou měsíců, kdy jsem vás ochuzovala o mé přeúžasné aktuální texty. Konečně jsem se odhodlala sem zase něco koudného napsat. Co bylo víc jak 3 týdny zpátky si nepamatuju. Teď mám plnou hlavu výstav, článků, textů, dokumentů, protokolů, písemek, zkoušení a podobných věcí. Naštěstí je vše už pomale odkousnuto a tato várka se blíží ke zdárnému konci. Cesty kávy jsou víceméně domluveny, přípravy na prodejní ve Zbraslavi se blíží taky ke konci... Až to všechno splním, tak začnu vyrábět vánoční dárky, ozdoby, věnce, péct cukroví. No, ten prosinec je nějak moc krátkej :(...

Výsledky mojeho tvoření se zde časem určitě objeví. Těšte se! Mějte krásně a za nějakou dobu se zase ozvu.

16-9-2009
Nejlepší věc, co se stala od minulého příspěvku byla ta, že jsem úspěšně udělala závěrečky v autoškole :-D!!! Dnes slavím totiž týdenní výročí O:-)... No a jinak jsem zvládla krásný chaos > narozeniny - pouť - návštěvy - učení - jízdy - škola... I když... tu školu jsem moc nezvládla, protože první krásná známka letos byla z chemie. Zisk? Plný počet bodů!!! O víkendu jsem stále kreslila obrázky do Kreative café. Potom se mi už zdálo i o kávových zrnech a o tuši. A když jsem u těch snů... Tak se mi taky zdálo, že jsem byla v obrovskem skladu ťamanskeho zboží a kupovala si tam tepláky :-D. Vybrala jsem si obyčejne černe s modrym proužkem, ktery byl zamotany kolem celych těch tepláků... No nevim jak jsem přišla ve snu na tepláky, ale sny o teplákách jsou docela originální, takže jsem to sem musela napsat :-P.

V neděli jsme se byli podívat v Bíteši na hody. Jediný zážitek ve mně zanechal stánek sympatických indiánů. Měli tam naušnice, přívěšky, náramky, ty jejich "flétny(?)", ponča a šály a o těch jsem se dozvěděla, že jsou z: "lama vlna". Každopádně ty věci byly hebčejší než župan z reklamy na Lenor, měkčí, příjemnější, mazlivější (stále mluvím o vlně) a celkově vyvolávaly touhu dotknout se a už nikdy nepustit... Bohužel jsem si nevzala peněženku naplněnou výplatou z brigády a nikdo z přítomných mě nechtěl pozvat na pončo do indiánského stánku :o(. A bezva indiána (neidentifikovatelného věku) s krásnýma očima bez jednoho zubu mi mamka nedovolila vzít s sebou ani s argumentem, že to pončo pak bude určitě zdarma. :-D :-D :-D

No a teď nic zvláštního... pracovní - školní týden, jako dycky nic pikantního (až na křen co byl u klobásy na večeřu), vstávat, byt NĚKDE, dojit dom, jest, flákat se, učit, spat... Však to určitě znáte :-)

3-9-2009
Jelikož nám začal nový rok, tak na vás čeká spousta citátů v "aktuálním moudru" na téma škola a vždělání :-)... A jelikož začal nový školní rok, nebudu mít moc času se věnovat těmto stránkám. Řeknu vám můj týdenní harmonogram. Mám 35 vyučovacích hodin týdně, budu psát SOČku, chodím do dvou ZUŠek, přihlásila jsem se do "mediálního kroužku", dodělávám autoškolu, asi bych se měla učit někdy i do té školy... Taky nám řekli, že když je teď poslední rok před maturitou, tak do nás nacpou co nejvíc informací, budou nás nejvíc zkoušet a to vše asi do dubna. Někdy v té době totiž budou všichni připravovat státní maturity pro čtvrťáky. A jako že potom už moc hodin nebude. Jsem docela zvědavá, jak se to stihne :-D. Plus do toho ještě takové ty "normální" problémy :-).


mimochodem... MOCKRÁT DĚKUJU VŠEM, KTEŘÍ MI DNES JAKKOLI ZPŘÍJEMNILI NAROZENINOVÝ DEN, DĚKUJU TĚM, KTEŘÍ MĚ DNES OBDAROVALI SAMÝMI KRÁSNÝMI DÁREČKY A ZVLÁŠTNÍ PODĚKOVÁNÍ PATŘÍ MAMCE, TAŤKOVI, RADKOVI a VERUNCE :-* !!!

24-8-2009
Ahoj, po dlouhé době sem napíšu snad něco. Něco smysluplného. Jenže nevím co, protože mám prej komunikačňoslovně-vyjadřovací problémy... Aspoň se teda o něco pokusím. Zatím tu budu psát žvásty a třeba mě něco napadne... hmm... hmm... Napíšu totiž něco, co bude supr.

Tak třeba téma Prázdniny. Prázdniny jsou totiž supr téma... Už jich bude konec a vůbec mně nepřijde, že zas budu X měsíců vstávat 6:25, že bude tma, že bude zima, že jak budu chodit dom, tak bude tma... Že budu psát SOČku, že budu jezdit autem do Náměště do výtvarky (jestli teda udělám řidičák :-D), že se budu pilně učit kreslit, že budu absolvovat v ZUŠce, že bude tma, že bude TMAAA!! Pomooc, jak já nesnáším ty hrozne podzimni mlhy a deště... Ty hrozne depresivni tmy :-(... to bude supr...

Ještě tu žádná zima néni. Je ještě supr léto, jsou prázdniny... I když dny jsou kratší. Nevadí. Pořád tu ještě nějaký ten volný den je :-). Od minula se udály nějaké ty prázdninové záležitosti, o kterých bych sem asi měla napsat. Inu konec července si moc nevybavuju, posledních pár dní jsme byli v Železných horách. Je to tam supr :-). Někdy si tam taky zajeďte. Třeba Toulecovy Maštale - tam je to supr. Skály co dřív byly pod mořem... Doporučuju především pro takové skálomily, jako jsem já :-). Potom jsem byla na chatě. Zase na Jackově. A jela jsem na kole ;-)... A foukal hroznej protivítr. To řekne něco asi jen těm, kdo na kole někdy pořádně seděli. Jo, protivítr je totiž hrozný svinstvo. Ale na druhou stranu je za určitých okolností lepší jak stojatej dusnej vzuch při 32°C... Další týden jsem pracovala. Byla jsem na brigádě sbírat semínka. Nenechte se vyvést z míry, sbírali jsme semena rostlin. Semena různých druhů rostlin na zazeleňování lomu na Hádech (nebo tak nějak se to tam jmenuje). Supr brigáda, supr prostředí, supr lidi ;-)... Jo a taky jsem v tom týdnu jedla poprvý v životě sushi. Když budete mit taky možnost, určitě ochutnejte, mně se zdálo supr :-). Pak byl víkend, to jsem byla na Sociálních případech na Zastávce, byli supr. A aj ti Lunchmeati. A pak doma jsem vyráběla Výrobu kávy. Ještě jsem byla ve Slavonicích na cyklovýletě na tři dni. To byla supr akca taky :-). Náhodou jsme potkali na náměstí skupinu Model Bazaar. A tak jsme na náměstí zůstali dál. Bylo představení od nějakých divadelníků (Štkaní se to jmenovalo :-D). Jestli si to někdo nááádou třeba od nich bude číst, tak musím říct, že jste to měli fakt supr;-)! Dál potom hrála kapela Poletíme?, ti byli suprovatě suprovatí. Jestli si to od nich někdo třeba čte, tak se mnou počítejte třetího na zelňáku ;-). A nakonec hrála kapela Goodfellas. A vám taky musím vzkázat, že jste byli suprově suproví ;-) :-)... Mám vás všecky v MPtrojce ;-). Tolik z kulturního života ve Slavonicích. Ujeli jsme 250 km. To bylo taky su... pr... del moja to viděla ale jinak :-D... A teďka jsem byla v Uherskem Brodě. Byla jsem na 5,5 návštěv a dycky se tam probíralo to stejne, takže supr. :-)

To je pro dnešek asi vše :-). Mějte sa!

13-7-2009
Koukám, že to je už měsíc od posledního příspěvku... Od té doby jsem udrátovala spoustu věciček, které jste mohli vidět ve Vrážném 5. 7., teda pokud jste tam byli :-). A kdo tam nááhodou nebyl, nemusí hned truchlit, všechno si můžete prohlédnout zde na stránkách v různých kategoriích.

Celkově musím ohodnotit vráženskou pouť velice kladně :-) Celý den se bylo na co dívat, bylo co jíst, bylo co pít... Jako nejkurioznější bych uvedla vráženské družstvo, které reprezentoval pouze jeden vrážeňák (a to ke všemu poloviční, řekli mi, že tam jezdí jen na chlaupu). Jelikož to byl ale vráženský turnaj, toto družstvo se snažilo ze všech sil. Asi největším překvapením byla výhra nad vítězi z minulých let - Šteffi teamu. Vzpomínám si, že se spokojeně blížím zpět na hřiště, k trávení vynikajícího řízku se od pódia linou libé tóny dechovky... Moji spoluhráči se už ale připravují na hřišti! To mě hned vytrhne z mého rozjímání. "Jo, už seš tady, chtěli jsme tě jít hledat."; "Nee, su tady s celym svym nacpanym břichem..." Pořád si myslím, že poobědová doba prospěla nám a Šteffkům spíš přitížila. Hlavně že jsme udělali radost malým písklatům z Vrážného, která nemohla uvěřit této unikátní výhře... Přesto to již zmiňovaným protihráčům neuškodilo a skončili na krásném druhém místě. My jsme skončili krůček za bramborovou medailí a krůček před prvním místem od konce. Myslím, že všichni museli být spokojení, počasí vyšlo krásně (že jsem si až spálila záda), volejbal to byl krásný, fanoušci fandící, ceny kapalné... Ještě bych chtěla pochválit gymnastky a gymnasty za dech brající výkony a toho pána na pódiu, co až do půl třetí do rána pouštěl parádní vály (mimo Kabáty, o těch si myslim totiž svoje...)

Další věc... Chata. Sranda akca! Tady nevim co psat... Nemám moc slov nebo si to možná nepamatuju... teď nevim :-D. Jo, ve čtvrtek ráno motanica ještě setrvačností doznívala, tak jsem už viděla, jak mě staví policajti pro klikatou jízdu a dejchám... Markéta mi ale vymyslela super nemoc a afty, který si musím každý ráno vyplachovat nějakou desinfekční tinkturou s obsahem alkoholu :-D... Vymyšlený to bylo hezky, ale nebylo to potřeba. Frčela jsem po větru, černý mraky za zadkem mě dost hecovaly (nezmokla jsem), takže jsem byla za necelý 2 hodinky (1:45) v Náměšti (ještě jsem se nezmínila... jela jsem na kole). Taky mám jednu smutnou příhodu s ptáčkem jarabáčkem, který (nedal mi přednost zprava hajzl) mi asi v 40 km/h vletěl mezi kola, neviděla jsem ho, šlápla jsem, mírně se šprajcl, odpadl, zaklepal se, řekla jsem jen věčný pokoj tobě, kdož nedáváš přednost zprava... Slza mi ukanula a Zárubice jsem bleskurychle opustila...

Dneska jsem se chtěla zase přeorientovat z drátování na kreslení, ale moc dobře to nejde... Ještě to nějaký čas potrvá, než se zase začne plnit rubrika "Plošně..." :-)

12-6-2009
Co se dělo... Byla jsem pro změnu třeba nemocná. Což znamená dycky psychickou rozloženost a nevyzpytatelný nálady. Dočasnou demofobii a podobný blbý věci.

Taky jsem byla se školou na vodě... Co bych teda řekla k té vodě. Voda je mokrá. Mokro nemám ráda. Pokud se neprosakovala zespodu, tak cákala zboku nebo zepředu a když zrovna ne takhle, tak pršela zvrchu. Takže krása. Ale naštěstí vylezl aj někdy ten hajzl oskar a trochu zasvítil. První část kurzu mě bolela furt hlava z nemoci a vyčerpanosti, pak jak svítilo, tak ze slunka. Potom z nevyspání a únavy a cestou zpátky v autobuse z vedra, nedostatku vzduchu a spánku pak taky ze smradu (uvařili nám na poslední večeřu čočkovou polívku a halušky se zelim, což je smrtelná kombinace, když vezmem v úvahu, že se určití jedinci nadýmají aj z jednoho jabka...) Jo, bylo mi blbě a to žádnej chlast... A přesto to šlo...

Celkem dobrej vejlet, pokud by bylo víc teplo a trochu ta voda tekla... Takhle jsem musela furt přemejšlet jak někde vyměnit tu hnusnou těžkou plastovku za kolo a odjet pryč... Teď už to je jedno, jsem doma a nějak jsem to přežila. Na vodu mě teď nedostanou hooodně dlouho. Jedině by to šlo za předpokladu, že by voda byla suchá nebo by mohla být mokrá, ale muselo by být hodně teplo... Co už, vodák ze mě nikdy nebude, ne že by mi to nějak vadilo, já chci být v budoucnu stejně horolezkyně. Mám teď a budu mít dycky to svoje kolo, kde se mi nemůže stát, aby mě z pádlování bolely nohy...

A tohle je konečně konec. Ještě pořád jsem se nevyspala, i když jsem se teď už mohla dlouho vznášet na naducaným obláčku v říši snů ale místo toho tady sedim, píšu takovýhle kecy, palica se mně motá, motá... Asi je čas jít se po dlouhý době pořádně vyspat. Takže teď si jdu pustit na dobrou noc Babe I'm gonna leave you a před zavřenejma očima mně bude jezdit štětec, kterej ten obrázek bude kreslit znova a znova... znova a znova...

24-5-2009
Hudba je bezpečná droga. Působí víceméně tak, jak se dá čekat... Myslím, že ten báječný pocit z ní přichází na každého. Je to jenom rytmus a pohyb. Jimi Hendrix

foto by: sociální případ

13-5-2009
Zpráva ze 7. 5...

Všechno to začalo v učebně číslo devět, kam přicházeli od rána moji normální (živí) spolužáci... Není to ale jen tak obyčejná učebna, je to SEXTAnská učebna, která byla ten den ke všemu ještě omámená kouzlem. Zpátky na chodbu totiž nikdo v původním vzezření nevyšel. Nevinné bytosti se měnily ve zrůdné netvory. Nedovedete si představit, co se v tu dobu uvnitř dělo. Ve vzduchu se vznášela smrt a temnota, občas přelétla sekera a sem tam z někoho vystříkla krev. Kolem půl deváté bylo dílo dokonáno. Z krásných artikulujících studentů se stalo stádo nezvaldatelných mrtvol opakujícíh stále dokola jedno... "MOOOZKYY, ......... MOOZKYYY, MOZKY".
Na celé dopoledne tito Zombie ovládli školu, třídy, chodby, tělocvičnu, přilehlé pozemky, kolem poledne i jídelnu. Mnozí zaměstnanci školy, kuchařky, učitelé, slabší povahy a mladší studenti byli značně šokováni. Zombie se vrhali bezhlavě do úkolů, které jim nabízel dnešní majálesový den. A aniž by poztráceli nějakou část svého chladného těla, znamenitě zmenožňovali soupeřům cestu k výhrám... Několikrát byli s to napadnout nejchytřejší hlavy (a hlavně obsah) ze zastoupení vedení školy. Ale respekt a inteligence z pana Máši přímo čišely, možná to bylo i nějaké kouzlo, takže k žádné újmě na mozcích nedošlo. Toto bohužel velmi zarmoutilo Václavovy vidle či Martinovu sekyru. Splín dolehl také na mě, protože se mi nepodařilo doplnit krev do mého malířského kyblíku... Žádné zklamání nás ale nemohlo zastavit na dlouho. Z budovy právě vycházel švarný jinoch přestojen do brnění... Pokusili jsme se tuto konzervu otevřít a vysát drahocenné tekutiny. Radši nebudu říkat, jak to zase dopadlo...
V poledne jsme poctili svou přítomností školní jídelnu, kde se podávaly zvláštní pokrmy... K mozku a krvi měly hodně daleko. Bohužel :-(. Dále jsme se přemístili do haly, kde se s námi chěli rozloučit maturanti. To byla pro nás jedinečná možnost nenápadně zaútočit na spolužáky s nejvyšším možným stupněm vzdělání na naší škole. Co nás ale zaskočilo, byl druhý ročník, který na sebe začal strhávat pozornost. Vnadní roztleskávači a svalnaté fotbalistky si postupně získávali obdiv přítomných. Nenechali jsme se ale zahanbit a rozezněli jsme své hlasivky a za libých tónů "Hrobaře" postupně získali pozornost obecenstva zpět.
Další akce se rozhořela při průvodu obcí. Pořádně jsme si zabékali, pan kameraman z místní kabelovky se mohl vyřádit, lidi stydlivě vykukovali z oken, dole v obci jsme se vrhli na autobus a pravděpodobně i vystrašili cestující. Čekání na majálesové představení jsme si zpříjemnili na autobusové zastávce hrou na kytaru a zpěvem. Udělali jsme také dobrý skutek, když zdatní chlapci roztlačili auto pana Leitnera.
Při vyhlášování jsme se na pódiu ocitli celkem 3x. Nejlepší třídní maska, nejlejpší maska jednotlivce (Vidlák Vašek) a získali jsme krásné třetí místo v dopoledních soutěžích... Po skončení představení se každý odebral směrem k domovu. Také jsem začala cestou domů postupně chytat živejší barvu... :-)

4-5-2009
Pomale dokončuju poslední obrázek, kterej jsem vymyslela na konci zimy. Myslela
jsem, že teď přijde to "prázdné" období... Kdy budu bloumat od ničeho nikam a
nebudu mít žádnej nápad. Kdy se budu nervózně těšit na to, jak se někdy zjeví
"něco" a já budu vědět, co vyrobit :-). A bude toho zase pořádné sousto... Jenže
ono to přišlo dřív než jsem čekala. Stačily dva dny a osvícení přišlo neobvykle
brzy. A to mě překvapilo. Vždyť nemám dodělanou poslední věc... Tohle se mi
nestalo :-D.

"Prázdno" teď rozhodně není a já mám podnětů k práci až moc... Budou to přáníčka
a drobnosti z drátu k různým svátkům, narozeninám, jen tak pro radost pro moje
lidičky sluníčka. Další věc je ozvláštnit neoriginální zdivo u nás doma a prostě
to tady přetvořit tak, aby bylo jasně poznat, že tady bydlí kreativci. Velká
věc, na které si určitě dám hooodně záležet bude "Výroba kávy" s (zatím) tajným
bonusem do velkých formátů.

A teď se mějte a smějte!

P.S.
V tvém životě přijde okamžik, kdy si uvědomíš:

na kom Ti záleží,
na kom nikdy nezáleželo,
na kom nikdy záležet nebude,
a na kom vždycky bude...
Netrap se lidmi ze své minulosti.
Je důvod pro to, že se nedostali do tvé budoucnosti...

20-4-2009
Hlásím, že stav demofobie (dočasně) překonán. Zatim ale nevim co sem delšího na čtení napsat...

Co je demofobie?
Demofobie = chorobný strach z lidí

14-4-2009
Nemám ráda hloupé lidi. Nemám ráda lidi, co mluví, aniž by použili mozek. Nemám ráda, když věci nedávají smysl... Stav dočasné demofobie...

11-4-2009
Máme krásně, prázdniny, svítí sluníčko, příroda se probouzí... Nezbývá mi proto nic jiného, než jezdit nějakou psací potřebou po papíře a vytvářet obrázky ;-)... Samozřejmě mezitím stíhat jet na kole nebo sedět po nocách v lese u vohňa... Nebo přes den ležet na slunku a nic nedělat, možná nacpat se masem ugrilovaným na vohňu, ale jinak prostě nic, klídek pohoda... :-)

6-4-2009
... Dočkala jsem se svého nejoblíbenějšího ročního období. A letos se krása jara násobí v kontrastu s mojí hnusnou a vyčerpávající zimou.

Přirovnala bych svoje poslední měsíce k jedoucímu vlaku... Když se rozjížděl, dobíhala ho se mnou ještě spousta lidí a u posledního vagonu byla pořádná tlačenice. Panoval tam rozruch, každý bojoval sám za sebe a každý z nich chtěl ještě naskočit. V celé té vřavě jsem byla celá zmatená a nedokázala se na nic soustředit. Deptalo mě, jak jsou všichni k druhým bezohlední, suroví a sobečtí... Naštěstí si mě brzo našli lidé, kteří jsou pro mě nesmírně důležití. A běželi jsme za tím vlakem společně. Vysoké pražce na kolejích byly příšerné překážky, moji přátelé na nich zakopávali. Já jsem se je snažila zvednout a vytáhnout s sebou... Nestačila jsem s dechem, ale pocit, že plno těch sobců zůstalo vzadu, mě uklidňoval. Vlak stále zrychloval. Zůstalo nás už jenom pár. Já a moji nejlepší přátelé. Jsem jim strašně vděčná to, že si mě v tom zmatku našli. Jsem vděčná za to, že mi pomohli. Jsem vděčná za to, že jsme se všichni společně podporovali a vydrželi tak dlouho. Chtěla bych poděkovat za to, že mě nenechali bezmocnou na kolejích, když tam jeden z našich zůstal ležet. Poděkovat za to, že jsem díky nim ten vlak doběhla. Že když byli už na vagónu, vytáhli mě k sobě nahoru...

...A mohli jsme jet dál...

Děkuju.

20-3-2009
Milý deníčku...
"A teď ti musím říct, co se mi stalo 7. 3. (sobota). Moje oblíbená kapela jsou U2. V pátek se dívám, že vydali nové album "No line on the horizon". Brouzdám tak po internetu, že bych si mohla koupit svou první originálku (tohle pssst O:-))... A zrovna mi brácha napíše, že zítra je na Evropě 2 soutěž o jejich kompletní diskografii... Mmmm, to by se dalo využít :-)... Ráno vstanu, pustím rádio a zrovna tam hrají jejich písničku a první výherkyně se může radovat. To mi nedá a začínám taky volat :-D. Od těch jedenácti dopoledne jsem seděla u rádia, kreslila Smutnou krásu, volala každou hodinu, když hráli jejich písničku... Pokaždé: "Obsazeno, uživatel zaneprázdněn... bla bla bla... atd."... Když najednou se v 16:40 z telefonu ozve: "Dobrý den, tady Evropa 2, koho máme na telefonu?" :-D :-D :-D... Nedokážeš si představit ten adrenalin, co se mi v tu chvíli nahrnul do žil! Já jsem to dokázala! :-D Vyhrála jsem 17 originálních CDček! V pondělí došly poštou :-). To byla nádhera :-)..."

A jestli deníček právě čte, aby mi odepsal, tak zde je speciální pozdrav pro Deníčka! ;-)

18-3-2009
Dneska jsem Vám sem chtěla něco vložit, ale nemám foťák. Brácha si ho odvezl :-(. Tak třeba příště... Něco vám aspoň napíšu. ;-)

Co jsem si tak všimla poslední dobou bylo, že se ukázalo Jaro. Teď to mezi nimi hezky vře... Jaro vs. Zima. Je to vyrovnané? Kdo má převahu? Dorazily Jaru konečně posily? Kdo se ujme vlády nad nynější unavenou krajinou? Zima? Nevzdá se? Bude pokračovat ve své depresivní destrukci? Co na to Jaro? Udeří další vlnou slunečního ozáření? Zastraší zimu natolik, aby se mohlo ujmout vlády? Dostane důvěru?

Já věřím v Jaro... Bude zase krásně :-)

6-3-2009
Já vím, že se tady teď víc kecá jak dělá... ale v nejbližší době to ani jinak nebude. Bude se tady pořád kecat, ale v reálným světě se začne dělat. To neni jenom tak, namalovat si to v hlavě a pak nějak reálně vytisknout na papír :-)... Po dlouhé době přemýšlení se bude tisknout!!

... Chystá se:
Smutná krása + Krásný smutek...
With or without you
Stairway to heaven
Hvězdář
Mad world
Return to innocence
Pro Anežku

1-3-2009
Střípky se na mě valí se všech stran, vidím obrazy. Spoustu obrazů... Až přijde čas a budu na to mít čas, vpustím je na papír...

Co tak dodat? ... Že si po mnoha trpkých Nights in white satin přeje, aby přišel Hvězdář, řekl, There Is An End... aby si konečně mohla vychutnat svoje Stairway to heaven. Když se mlží zrak všechno je rázem Colorblind. A teď nám zbývá už jenom srovnat si... With or without you? Radši se neptat, co se asi dělo Behind blue eyes, protože dohromady je to všechno Mad world... Co bude Tomorrow?

... Is Gone.

25-2-2009
Já jsem to věděla! Múza, mrcha jedna... Už je tadyyyy :-D. A tentokrát v takové míře, že nevim, jestli všechno stihnu do příště. Takovej skvělej cucák tady už dlouho nebyl :-D. Múza, múza, múzička moje. Jak já ji jenom mám ráda :-)...
Byla tu proluka v mojí aktivitě, protože bylo několik věcí marodných. Já jsem byla marodná, to by ale tak nevadilo, zprostředkovatel mojeho internetu byl taky (a asi pořád je, nevim...) marodnej... Momentálně jsem se svěřila do péče jiného PC a jiného JsmeSchopniVasDostatNaNet-NETU. A proto jsem taky tady.
Chtěla jsem vám říct, že se tu brzo objeví jeden Návrat a mám v plánu se vrátit ještě jednou, i když jiným způsobem. Mám pro vás totiž skvělé překvapení. Asi to nebude tak moc nahned, ale zaručuju, že tady to překvapení bude. Nemůžu napsat "v blízké době", protože bych kecala. Stačí, že tu určitě "BUDE!"
Teď ale nevím, kterej Návrat má větší "N"... uvidíme :-)...

18-2-2009
Chtělo by to změnu... Chtělo by to něco změnit. Nějakej velkej čin. Nějakou velkou věc. Něco novýho. Něco novýho... Něco velkýho... Nějakej převrat. Revoluce. Nebo tak něco. Potřebuju múzu. Kde se schovává mrška... Však já tě najdu!
Teď mě tak napadlo... Ještě jsem vám to neříkala. Jak jsem mohla zapomenout... Letošek je rok ztráty smutku a uskutečnění tajných přání. Nevěříte? Je to tak. Loňšek byl šedej a takovej mlhovitej, nepředpokládatelnej, nečekatelnej a převratovej. Někde si vyskočilo překvapení až mě to leklo. Vás taky ne?... Předloňsko zas velký změny, pro mnohý lidi plno novýho... Ale celkem pohodička, klídek... Letos se budou plnit přání. Věřte, že to vyjde. Mám na moje věštby na minulé roky, a jejich naplnění, svědky... Fakt!
Tak, něco si teď přejte... :-)

?-?-2009
Možná by sem chtělo na úvod napsat něco o sobě. Jak se to tak většinou píše... Jméno, záliby, oblíbený jídlo, vzory, vzorové a idolové... Nebo tak něco. Jdeme na to.
Jmenuji se Soffie. Ale říkejte mi Sofie. Bydlím v malé vesničce nedaleko Bernu, kam chodím i do školy. Nejvíc mě baví biologie a čeština. V současné době pěstuji tři akvarijní rybičky v zavařovací sklenici. Musím je nosit všude s sebou, to abych jim mohla brčkem foukat do vody bublinky. Jmenují se Fifinka, Krasoň a Pistácie. A až budu starší, chtěla bych si pořídit mandrila rýholícího. Je to úchvatná opice... Také bych chtěla říct, že jsem závislá na celeru a všech celerových jídlech, co můžou existovat. Budu sbírat hliníková víčka od jogurtů a když je odevzdám do sběru, vydělám si spoustu peněz. Založím si celerovou farmu a budu chovat mandrily... Už se moc těším.
CELER 4 EVER!!!
Co bych vám ještě tak mohla říct? Zrovna mě nic nenapadá... Ale to je jedno. To, co jste právě četli není vůbec pravda a taky to není vůbec o mně. Možná nějaká taková Soffie existuje... Ale já to nejsem... Já jsem prostě já a žádnýho popisu tohoto typu o mně se tady nedočkáte. Kdo to ale chce vědět a dokáže se dívat, ať si tady prohlédne vše a pozná víc :-).